Poslední dobou se kolem nás roztahuje mrak negativity. Jsme rozčilení a napružení a náš mozek už ve všem hledá něco špatného. A s tím souvisí i to jak lidé reagují na kritiku, přesněji řečeno konstruktivní kritiku. Protože:
Fuj! To je hnus! Otřesný.
Tohle nemělo spatřit světlo světa.
Není kritika. Taková slova patří zlodějům, násilníkům a vrahům ne lidem kteří se snaží něco vytvářet. Takové vyjadřování považuje za kritiku jen hlupák, tahle slova neříkají nic o tom k čemu se vyjadřují, ale o autoru slov samotném. Můžeme je taky nazvat známým slovem „hejt“.
No a k té kritice
Netvrdím že se jí nebojím, kritika natož opravdu dobrá a konstruktivní může pěkně zabolet. Ale o tom to je! Kritika nehraje na city a emoce, ale na fakta.
Ty korálkové náušnice nejsou otřesné, jsou jen ketlované začátečníkem který neumí pěkná očka.
Omáčka není hnusná ale kuchař ji přesolil.
Vidíte ten rozdíl? Z kritiky je třeba se poučit (asi jako z chyb) a jak se poučím když mi někdo řekne „ty fotky jsou otřesný!“? Nijak, ale když zjistím, že je mám přeexponované, mohu zapracovat na změně, protože vím kde je chyba 😉
Takže můj postoj ke kritice? Ta konstruktivní má smysl, i v téhle době kdy je všude kolem plno negativity. Kritika je totiž od toho abychom se mohli zlepšit – takže je to vlastně pozitivní věc. Vždyť ani literární kritik nepíše jen co je špatně 😉
O takovou konstruktivní kritiku si říkáme i v jednom z vláken ve skupině Darujeme české Vánoce. Mimochodem jukněte tam🙂. Na webu najdete většinu českých tvůrců na jednom místě .
Díky kritice a radám svých zákaznic a sledujících jsem mohla doladit například tyto své výrobky:
